Téma týdne

Návrat do reality, aneb snění

12. srpna 2011 v 16:50 | Tezzie
Já sním celý život, takže vím jaké to je. A taktéž vím, jaký je vždy tvrdý dopad na realitu. Už se vám někdy stalo, že by jste leželi v posteli, dívali se do zdi a snili o někom jiném, o cizím životě? Mě se to stává docela často. Nežiju realitou.
Nejčastěji se zasním u knížek, do kterých se vždy takřka vžiju. Když čtu, jsem v jiném světě, nejsem to já a takzvaně si připadám jako hlavní postava. Dva, až tři dny co knížku dočtu to ještě stále nejsem já. Ovšem tady nejde jen o knihy. Já, když jsem začala psát Aileen, tak jsem se nejen cítila jako ona, ale i přemýšlela jako ona. Vymyslela jsem si vlastní příběh, do kterého jsem se vžila. Vysnila jsem si vlastní pohádku...
Jenže pak se z knížek a snění probudím, a začnu žít zase vlastním životem. Nenávidím realitu. A návrat je vždy těžký pro mnohé z nás.
Návrat do reality je vždy jako probudit se ze snu - z tvrdého a sladkého spánku. Nastanou dosud nevyřešené problémy, trable, a vlastní život. V těhle momentech nejčastěji propadám depresi a chuti zachumlat se pod pěřinu.
Jaké máte se sněním a návratem do reality zkušenosti vy?

Druhá tvář

6. července 2011 v 22:29 | Tezzie


Druhá tvář... Přetvářka. Každý z nás má druhou tvář. Ať ji už ukazuje ostatním nebo ne, vždy se skrývá uvnitř. Skoro každý se přetvařuje, každý lže, a mnoho lidí si to ani neuvědomuje. A co třeba já? Já jsem šílená lhářka. Denně lžu, a ani mě nesžírá svědomí, přiznám se že umím i lhát do očí a být neupřímná. Umím se přetvařovat, a přetvařuju se. Vlastně, nejčastěji zde na internetu, a hlavně na jednom serveru, ale od toho abych zde rozebírala mou vlastní povahu a to jaká jsem svině tento článek vážně není. Jaký je můj názor na druhou tvář? Neboli přetvářku. Nesnáším, když se přede mnou někdo přetvařuje, a já svým způsobem ani nevím, jaký ten dotyčný člověk vlastně doopravdy je. To se stává většinou na internetu, když si s někým píšete, a ani nevíte, jestli je skutečně takový (Nemluvím o pedofilech, to je naprosto něco jinýho). Je to smutné, a smutnější je ještě to, že já sama se tak chovu, a přitom přetvařování nenávidím. Potom by bylo logické, kdybych nenáviděla samu sebe. Svět je tak škaredý, a lidé ještě škaredější, a nejen svou sobeckostí, ale i tím, jak se přetvařují. Přetvářku naleznete na každém rohu, a nejhorší je někdy to, že už si spousta lidí ani neuvědomuje, že se právě přetvařují. K tomu, aby jste se přetvařovali stačí pouze strach. Bát se vyjádřit vlastní názor kvůli posměchu je běžné. Například v situaci, kdy probíráte s kamarádkou - která je vás vzor - písničky, a zatímco ona vám řekne že miluje popové písně, tak vy přikývnete jen proto, aby se vám nevysmála právě kvůli vašemu vlastnímu názoru a tomu, že máte rádit například rock a metal.
Vím, že tento článek se moc lidem líbit možná nebude, a proto vás upozorňuji, že neumluvím zrovna o vás, ale obecně, což vy můžete zapadat do těch mála procent, kteří se nepřetvařují, takže si komentáře typu ,,Já taková nejsem! Není to tak všude!!"... apod. prosím ušetřete.
 
 

Reklama