Aileen - Kapitola 5. - Část 1.

6. července 2011 v 23:59 | Tezzie |  Aileen

Okomentujte a hlásněte v anketě, děkuji.



,,Stevene!" Vykřikla jsem radostně. Tentokrát jsem seděla na louce a měla na sobě kostičkované letní šaty. Na nebi se prohánělo desítky červených mraků kolem zářivého slunce, a všechno vypadalo idealistycky. Steven stál přede mnou, a hleděl jak slunce zapadá. ,,Stevene!" Zavolala jsem ho ještě jednou. ,,Pojď si sednout ke mě." Pousmála jsem se.
Otočil se. ,,Máš pravdu, nic se nevyrovná tomu, sedět vedle tebe a hledět na západ slunce s tebou." Přišel a pouze na mě hleděl. Chvíli mi jen tak koukal do tváře, a poté vzal můj obličej do dlaní a naklonil se nade mě. Stále hleděl do mých očí, a já se začínala červenat. Nyní se sklonil tak, že se naše nosy téměř dotýkali. Naklonil hlavu. Pomalu se jeho obličej přiblibžoval k mému a poté naše rty se střetly. Z toho polibku čisela čístá láska a pochopení. Nebylo nic lepšího, než líbat se sním. Náhle z jednoho polibku vznikly desítky, a já věděla, že teď nás nic nemůže rozdělit.
Najednou se ode mě odtrhl a vstal. ,,Stevene, co se děje?" Nic jsem nyní nechápala. Na odpověď se pouze spiklenecky usmál. ,,Stevene?" Byl potichu a jeho spiklenecký výraz zmizel. Neskrývalo se mu ve tváři tváři nic, kromě nečitelného výrazu.
Atmosféra začínala být jiná. Pocítila jsem vlnu napětí a strachu. Všechno utichlo. Ptáci přestali zpívat, čerevené mraky začaly černat, a čerstvá tráva byla náhle vysušená. Pohlédla jsem na jeho tvář, a málem vyjekla zděšením. Jeho pleť začala tmavnout a vlasy blednout. Oči vypadaly jako oči někoho, kdo je měl dřív nádherně tmavě zelené a nyní, jelikož je týden po smrti tak jeho oči ztratily svou půsodní barvu. Taktéž Stevenové rysy se pozměnily, měl vystouplejší lícní kosti. ,,Ach, Stevene!" Vykřikla jsem zděšením. Nic na světě nebylo horší, než vidět prvního Craigafera jako Stevena. Doufala jsem, že tohle byla noční můra.
Když už jsem měla pocit, že omdlím, tak se mi celý obraz vytratil. Neomdlela jsem, to vím jistě. Prostě jsem náhle neviděla nic, prázdno. Nebylo tu ani černo, ale prostě nic.
,,Aileen! Aileen! Prober se!" Uslyšela jsem ječící kamarádku.
,,Lil, nebuď tak hysteriská a nech radši Aileen být. Asi se jí něco zdálo."
,,Aileen!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ---►Sabí◄-- ---►Sabí◄-- | Web | 7. července 2011 v 0:01 | Reagovat

Dokonalé ;))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama