Aileen - Kapitola 4. - Část 2.

6. července 2011 v 23:29 | Tezzie |  Aileen
Přídejte prosím komentář a hlasujte v anketě.

,,Ail..." Začal hlas, který jsem už znala tak dobře... Jenže já nechtěla slyšet co mi chce říct. Nechtěla.
,,Ne! Stevene, ne! Nechci to slyšet!" Otočila jsem se a ihned se za ním rozběhla. Nejprve se mě chtěl zeptat, co zde dělám, a potom se omluvit. Nesnáším omlouvání, nebo spíše když někdo řekně, nebo udělá něco čeho potom lituje. Položila jsem mu dlaň na ústa a on na mě pouze vyjeveně zíral. ,,Vím co chceš říct...," usmála jsem se.
,,Aileen." Vydechl. ,,Vylekala jsi mě," položil svou ruku na tu mou. Hleděl mi do očí, a já se v těch jeho opět topila. Něžně mou ruku dal pryč, a stále ji držel.
,,Čím? Tím, jak jsem na tebe ,zařvala'," taky jsem se rozesmála, a můj úsměv poté pohasl, ,,nebo tím, že jsem v tuhle dobu venku? Ikdyž, ani nevím kolik je hodin."
Usmál se. ,,Z každého něco."
Aniž bych si to uvědomovala, tak mým tělem právě projíždělo několik jisker. Uvnitř mě to bylo jako bouřka. Cítila jsem, jak mé tváře tváře rudnou a jsou horké. Cítila jsem to teplo, které mi dával skrz jeho ruku.
Pustil mě. ,,Proč tu jsi?" Zeptal se. Tohle byla možná nejjednodušší otázka, na kterou by se mě mohl zeptat. Byla tak primitivní, že by mě ani nenapadla.
,,Nevím... Prostě jsem se probudila achtěla jít ven, cítila jsem se až moc.... stísněně. Nevím jak to popsat." Můj nejistý proslov ho zřejmě rozesmál. V jeho smíchu bylo tolik upřímnosti, kolik se jí do mě nenahromadilo za celý můj život.
,,Jasně, chápu." Usmál se.
Ne! Nic nechápeš! Nic nevíš! Ty nevíš, jak se cítím. Jaký je, tě milovat, a zároveň odmítat!Měla jsem sto chutí na něho začít řvát a říkat tyto věty, jenže věděla jsem že tento čin by ublížilnám obou. Proto jsem se raději jenom nečitelně usmála.
,,Choveš se sklesle, Aileen. Copak se stalo?" Pohladil mě jemně po tváři.
Dívala jsem se na něj, a pak, jako bych se probrala z tranzu, tak jsem si uvědomila, že naše obličeje se k sobě přibližují a já jsem připravená ho políbit. Moje ruka zareagovala tak rychle, než jsem si to stačila rozmyslet a na jeho tváři byl otisk mých prstů. Dala jsem mu facku.
,,Aileen." Vypadal, že ho to překvapilo, ale nezlobil se. Možná byl trochu naštvaný, ale určitě méně, než já. To bylo směšné, zlobila jsem se sama na sebe.
,,Promiň!" Vyjekla jsem, a cítila jak se mi ve tváři hromadí slzy. Všechno to bylo tak složité...
Neodpovídal, pouze mě objal. Opřela jsem si tvář o jeho rameno a pevně ho stiskla. Ani jsem si neuvědomovala, jak mi něčí objetí chybělo. Mé slzy mi začaly stékat po tváři jako vodopád. Po tolika letech jsem začala brečet.
,,To je dobrý. Už bude všechno v pořádku." Uklidňoval mě a já si v jeho objetí připadala jako dítě.
Přivřela jsem oči, a poslouchala okolí. Po nějaké té chvíli jsem už oči nějak nemohla otevřít a pravděpodobně vyčerpáním usnula.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ---►Sabí◄-- ---►Sabí◄-- | Web | 6. července 2011 v 23:42 | Reagovat

Úžasné x))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama