Aileen - Kapitola 4. - Část 1.

6. července 2011 v 23:09 | Tezzie |  Aileen


Hlasujte prosím v anketě.



Měla jsem pocit, že ty slova neslyšel, ale i přesto, odtáhl se. ,,Promiň." Zamumlal.
,,Jo..." Řekla jsem suše a nervózně koukla po dveřích. ,,Asi bych už vážně měla jít." Usmála jsem se, a nevěděla co jiného říct. Nebo jsem snad neměla říkat nic a jít? Utéct? Ne. Ne, to by bylo hloupé.
,,Jasně v pohodě, však jdi." Usmál se, ale já i přesto věděla, že chce abych tu ještě byla. Jenže co chci já? Já sama nevím... nevím co chci.
,,Moc ti děkuji za pozvání Stevene, a jsem ráda že jsme si mohli takhle popovídat." Vykoktala jsem ze sebe. Nenapadalo mě nic jiného, co bych mu mohla říct. Nic neodpověděl, jen se stále usmíval.
Rozhodla jsem se, že bude nejlepší když vážně půjdu. Věnovala jsem mu ještě jeden úsměv, a otočila se. Nechala jsem ho tam tak stát a odešla. Tohle bylo hloupé. Připadala jsem si jako uprchlík. Jenže kdybych tam zůstala, nic by se tím nespravilo. Hleděli by jsme si vzájemně do očí, a ani jeden z nás by nebyl schopen promluvit. Nesnáším trapné chvíle ticha a právě teď jedna z nich mohla nastat.
Když jsem se ocitla venku - před kavárnou, tak to vypadalo jako pravé sluneční odpoledne, mohly být tak čtyři, maximálně pět hodin. Hned jsem litovala, že nemám sluneční brýle, jelikož slunce pražilo vážně velmi silně.
Přomhouřila jsem oči a vyšla směrem ke koleji. Celou cestu jsem stále přemýšlela nad jednou věcí. Jak se vyspořádat s tím, co ke Stevenovi cítím. Došla jsem ke koleji a vešla dovnitř. U pokoje jsem zaklepala. Pokoj jsem měla společný s Yasmine, Lil, Dalliou a Gabrienne. Všechny pokoje na této koleji bylo po pěti Selissech.
Otevřela mi Yasmine. ,,Aileen! Kde jsi byla? Měly jsme o tebe strach, ve škole jsi už prý nebyla." Rozhlédla jsem se. Poblíž dveří seděla na sedačce Lil a Před sebou měla zapnutou televizi. Teď ale koukala na mě. Kousek od Lil byla Dallia, která seděla u stolu a vedle ní Gabrienne, obě dvě na mě měly opřené pohledy.
Co jsem měla říct? ,,Byla jsem se Stevenem na rande." Vlastně, jestli se tom tak dalo říkat, ale i tak, tohle jsem v žádném případě říct nemohla. ,,Měla jsem jen schůzku." Usmála jsem se, vešla dovnitř a zabouchla za sebou dveře. Dallia a Gabrienne se otočily ke stolu a dál klábosily, zatímco Lil měla na mě stále upřený svůj zvědavý pohled a Yasmine taktéž.
,,Schůzce? A s kým?" Usmála se Lil
,,Eh...," Zamyslela jsem se. Byla jsem na schůzce se Stevenem... Ne, tohle jsem prostě nemohla říct. Ne jí, ne teď. ,,to není podstatné." Vlastně, ani jsem nelhala. Nevymyslela jsem si žádné jméno, ani nic podobného.
,,Fajn." Zamumlala Lil, a otočila se zpátky k televizi. Vypadala naštvaně, ale i tak, že jí to nezajímá. Napadlo jí snad, že jsem byla na schůzce se Stevenem a proto jí to nechci říct? Ne, to je blbost. Je minimální možnost, že z tolika lidí na světě by ji napadl zrovna Steven.
Šla jsem do vedlejší místnosti, kde jsme měly postele a práskla sebou o tu svoji. Zanedlouho jsem vyčerpáním usla, nehledě na to, že bylo odpoledne...

Promnula jsem si oči. Když jsem je po chvíli otevřela, tak mi trvalo než jsem správně rozeznala tvary a obrysy. Nejspíše byla ještě stále noc. Jediné, co bylo v tuto chvíli slyšet bylo hlasitě oddechující kamarádky.
Vstala jsem, a přešla ke skříni. Nevím co mě to popadlo, ale chtěla jsem jít ven. Jako by mě tam něco táhlo, jako bych se náhle cítila stísněně v místnosti přeplněné lidmi. Jako bych nemohla dýchat. Převlékla jsem se do letních tenkých šatů z hedvábné červené látky. Ty šaty mi připoměly, že jsem je prý kdysi dostala od mé matky, která si přála, abych je nosila ža budu starší, což si bohužel nepamatuju.
Když jsem opustila pokoj a ocitla se před kolejí, tak jsem se konečně cítila jako venku. Né jako ptáček v kleci, a abych řekla pravdu, mě samotné vrtalo hlavou, proč v pokoji byla taková atmosféra. Takhle koukat na Zagreb, a na hranice lesa - vlastně on to nebyl les, ale tajné místo pro Selissy. Lidé nás vidí, ale dokud jsme za hranicemi magického lesa tak o nás nemají tušení - tohle všechno bylo svým způsobem uklidňující. Jsem někde, kde mám jistotu. Vím, že mi nikdo neublíží, nemusím se bát, že jsem jiná.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ---►Sabí◄-- ---►Sabí◄-- | Web | 6. července 2011 v 23:17 | Reagovat

Dokonaléé..♥♥

2 Angelyn Angelyn | Web | 6. července 2011 v 23:20 | Reagovat

Moc děkuji za kometář. Hovory, povídání přes webku a.t.d. jsem opomněla, ale rozhodně s tebou souhlasím :).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama