Aileen - Kapitola 1. - část 1.

5. července 2011 v 11:40 | Tezzie |  Aileen


Tento článek je přednastavený. (I přesto ocením vaše komentáře)


Skoro poprvé v životě jsem měla pocit že mne naplňuje prázdnota. Měla jsem pocit, že už nikdy nebudu mít nikoho kdo by se mě zastál. Ten pocit lásky, štěstí a podpory už nebudu mít dlouho, pokud se dlouho dá nazývat navěky. Jenže kdy končí věčnost? Smrtí? Nebo i po smrti věčnost trvá? Nikdy jsem nevěřila na posmrtný život, ale nyní mám pocit, že jsem k němu blíž než kdy jindy. Je to poprvé co jsem na okraji života a tak blízko smrti, a mám ještě tolik otázek...
Ležela jsem na zemi, a čekala až dýku probodne mým srdcem. Byl to on. Ten kterého se už tak dlouho bojím, a takovou dobu se před ním skrývám. A teď tady ležím, koukám na jeho obličej a jeho zkřivenou grimasu. Čekám na to, až udělá to, po čem nyní toužíme oba dva. Vždycky pro mě byl možná nejnebezpečnějším člověkem, kterého jsem kdy mohla potkat, a nyní to je můj osvoboditel, jedině on může udělat ten čin, který vyžaduje tolik odvahy, jedině Darian může být schopen mě zabít.
Náhle, když už byla jeho dýka témeř u mého hrdla, se v jeho očích objevil cosi neznámého, cosi, co jsem u něj nikdy nespatřila, ten výraz byl na jeho obličeji tak vzácný... Skrýval se v něm strach.
Darian ode mě odvrátil pohled a pohlédl kamsi... do neznáma. Podívala jsem se tím směrem a nemohla jsem uvěřit svým očím. Stál tam Steven, se vším odhodláním a úctou vůči mě. Byl připraven za mě bojovat, a zastát se mě. Teď jak tam na pěšině stál, jsem věděla že by pro mě dokázal i zemřít, jen kvůli mě, kvůli Aileen Weliannové. Překulila jsem se na bok, takže jsem byla dýce téměř z dosahu, a Steven popošel k Darianovi. Spiklenecky se na něj usmíval, a vyzařovalo z něj tolik odhodlání a adrenalinu.
,,Neříkal jsem ti, že se od ní máš držet dál? To že jsem zmizel z dosahu neznamená, že naše dohoda už neplatí, pokud se nemýlím." Řekl Steven a chytl ho pod krkem, že se téměř dusil, a upustil nůž z ruky.

Promnula jsem si oči, a otevřela je. Ne... Byla jsem doma, ležela jsem ve své vlastní posteli, a všechno to byl sen. Nic z toho se nestalo, Darian mě nechtěl zabít, a Steven nebyl mým zachráncem. Všechno to byl jen výplod mé vlastní fantazie, jako jeden z mnoha. Poslední týden, od Stevenové smrti mám tyhle sny stále. Buďto vidím jak Steven umírá, nebo mě chce Darian zabít. Tolik bych si přála mnoho věcí v mém životě změnit, ať už zabránit smrti Stevena, nebo se nepohádat s Darianem. Jenže to jsou samé možná, a možná je pouze možná. Nad těmihle věcmi nelze přemýšlet, protože vím moc dobře, že čas zpátky nejde vrátit, a Steven už nikdy žít nebude.
Mám poněkud zajímavý, a jiný život než všichni ostatní. Jako malá jsem si nehrála s panenkama. Nebyla jsem poněkud normální puberťačka, která občas zajde za školu. Nikdy jsem nebyla na diskotéce, nikdy jsem nekouřila, nepila alkohol, nejedla a ani nepila.
Když jsem měla sedm let, má rodina mě dala do dětského domova, dítě jako já se jim nezdálo normální. Bohužel, u žádné rodiny, která si mě adoptovala, jsem dlouho nezůstala, maximálně týden, a poté mě dali do děcáku zpátky. Den před mými patnáctými narozeninami jsem utekla, že nejsem člověk, jsem si už nějak uvědomila, tak proč dál být u lidí? Několik dní jsem přebývala v lese. Poté jsem se rozhodla jít dál. S velkou zásobou sil jsem chodila po světě a hledala někoho, kdo by mi byl podobný, dokud jsem nedorazila do Zagrebu, hlavního města Choratska, kde jsem ještě nevěděla co mě čeká.

Seděla jsem tenkrát na lavičce poblíž hotelu, kde jsem se ubytovala a listovala módním časopisem pro ,,dívky v pubertě" Což mi nic neříkalo, ale alespoň jsem se nenudila. Docela mi to všechno přišlo směšné. Modelky, v nějakém oblečení které bych dokázala navrhnout i já, nebyla jsem si jistá, jestli se tomu dá říkat móda. Ještě k tomu modelkám skrz ty všechny makeupy, a líčidla ani nešlo vidět do tváře, takže jsem ani nemohla uznat, že jsou hezké, možná že kdyby se vší té parády zbavily, a oblékly si normální oblečení, tak bych byla i hezčí než ony.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 lucy-little-manova lucy-little-manova | Web | 5. července 2011 v 11:46 | Reagovat

Máš hezký desing :P ..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama